Angličtina, judo, hokej, klavír, tanec, o víkendu výlety a návštěvy zábavních parků. Většina současných dětí má život rozplánovaný. Nechte je trochu nudit, říkají často prarodiče. Je jiná doba, oponují rodiče.

Když přijde řeč na volný čas dětí, v mnoha rodinách je zaděláno na hádku.

Většina dětí nyní v podstatě žádný volný čas nemá. Jejich život je pečlivě zorganizován a na minuty rozdělen.

„Moje vnučka chodí do šesté třídy. Po škole má v pondělí španělštinu, v úterý taneční kroužek, ve středu kurz moderních bojových umění, ve čtvrtek doučovací kurz angličtiny, protože, byť má z angličtiny ve škole jedničky, rodičům záleží na tom, aby v ní byla opravdu perfektní. O víkendech jezdí s rodiči na výlety, sportuje. Na jedné straně ji obdivuju, na straně druhé je mi jí líto,“ říká jednašedesátiletá Eva. Když nedávno její dcera a zeť jeli na víkend s přáteli na hory, vnučka byla u ní. „Měla spoustu úkolů do školy a navíc jsme dostaly seznam doporučení, kam máme jít, aby se nenudila. Pokyn zněl jasně – hlavně nesmí sedět u tabletu. Připadala mi ale unavená, dlouho spala, pořád zívala. Tak jsem ji prostě nechala být. Seděla na zahradě a telefonovala si dlouho s kamarádkou, pak si dlouho hrála s mým psem, pak zašla k sousedům, kteří mají holky v plus minus jejím věku a klábosily. Říkala pak doma, že se jí u mě líbilo, že by zase přijela. Zeťák se smál, protože prý řekla, že se u babičky skvěle flákala. Ovšem dcera byla naštvaná, řekla, že ji příště nemám nechat jen tak marnit čas,“ vypráví.

Podobně rozdílný přístup prarodičů a rodičů k trávení volného času se objevuje v mnoha rodinách.

„Děti občas říkají: já se nudím. Mnoho rodičů v tu chvíli začne rychle organizovat hry, zábavu, činnost. Mají pocit, že když dítě nic nedělá, je to jejich chyba, selhání. Jenže když se nezačneme dítěti ihned věnovat, ono si nějakou činnost najde samo. Začne si přemýšlet, vymýšlet, tvořit. A jak víme, právě při přemýšlení a tvorbě člověk cítí pohodu, klid, štěstí,“ říká psychoterapeutka Jana Novotná.

Většina odborníků na dětské duše se shoduje v tom, že většina lidí nyní považuje za nutnost stále něco dělat. Mají pocit, že nic nedělat je špatné. Stejně přistupují k dětem, učí je stejný přístup k životu.

„Problém je v tom, že když rodiče dětem nyní organizují jejich veškerý volný čas, děti přestávají být samostatné, neučí se organizovat si svůj život samy,“ uvádí psycholožka Lyn Fry, která na toto téma publikovala několik studií. Podle ní je mnohdy důležitější, aby dítě o víkendu prožilo pocity klidu a bezpečí, než aby navštívilo další zábavní park nebo sportovní utkání.

Mnoho prarodičů používá argumenty tohoto typu:

O nás se takhle nikdo nestaral a taky jsme v životě něco dokázali.

Ty jsi běhal po sídlišti s klíčem na krku místo toho, abys měl každý den kroužek, a máš pocit, že jsi nějak zanedbaný?

Vždyť je to dítě úplně vyčerpané, nemá žádný volný čas.

Moudří prarodiče si to myslí, ale rozhodně nic takového neříkají nahlas. Vědí, že je to zbytečné.

Nuda je vždy spojována s negativy. Je špatné, když se člověk nudí v práci, ve vztahu, ve škole. Jenže stejně špatné je, když člověk nudu ze života úplně vyžene. Když si například v penzi naplánuje na každý den nějakou aktivitu a pak zapomene, jak krásné chvíle může zažít, když si jen tak sedne na louku a dívá se na západ slunce. A úplně stejné je to s dětmi. Takže není nic špatného na tom, když babička nebo děda rozhodnou, že se občas s vnoučaty budou prostě jen tak flákat.