Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsme poprvé spatřili našeho vnoučka. Naše ještě unavená a porodem vyčerpaná dcera ho držela v náručí a šťastně se usmívala.

„Tak tě vítáme na svět, Lukášku! Já jsem tvoje babička a vedle mě stojí tvůj děda“, představili jsme se a mně tekly po tváři slzy dojetí. V tu chvíli člověk nepřestává žasnout nad zázrakem zrození a zároveň si uvědomí, jak ten čas letí. Bože, naše dítě už má svoje dítě!

Věřila jsem, že jsme si s Lukáškem padli do oka a že se vedle rodičů staneme součástí jeho života. A že roli babičky a dědečka dobře zvládneme.  Budeme ho nejen zdravě rozmazlovat, ale také ho naučíme spoustu věcí, tak jako nás to učily naše babičky a naši dědové. Z nostalgie jsem doma vyštrachala ze skříně zavinovačky s krajkou, plátěné košilky s vyšívanými límečky, dupačky a první botičky po našich dětech, abych je zase uložila zpátky. S věcmi pro dnešní miminka se nedají vůbec srovnat, ale jsou v nich ukryty vzpomínky na jejich příchod na svět, na dětství, na probdělé noci i první krůčky. Proto tam zůstanou uloženy i nadále a jednou je vnoučkovi ukáži.

Společně strávený čas s vnoučkem jsme si užívali. Četli jsme mu pohádky, hráli jsme si, malovali, chodili do přírody, poznávali stromy, bylinky i zvířátka, dívali se na vláčky. Když byl větší, zajímali jsme se, jak mu to jde ve škole a jací jsou jeho kamarádi. Hrozně rád poslouchal naše vyprávění o tom, jaké to bylo, když byla jeho mamka malá a jaké to bylo, když jsme byli malí my, bavilo ho dívat se na fotografie ze starých alb. A já jsem mu ráda vyprávěla o svém dětství, o mých rodičích a hlavně o mé babičce a dědovi, kteří již zemřeli. Babičkovství jsem si nesmírně užívala, je to něco úplně jiného, než být maminkou. Byla jsem vděčná za každou chvíli strávenou s ním a také za všechen čas prožitý společně s rodinou.

Mladí měli štěstí a od začátku bydleli sami. Na hypotéku si koupili byt, který si hezky zařídili a Lukášek měl vlastní pokojíček. Bylo patrné, že nastupující generace to má o něco snazší, než jsme to měli my. Nemuseli stát frontu na nábytek ani na koberce, mít automatickou pračku a auto bylo zcela běžné, dovolená u moře byla pro většinu dostupná. Ovoce, masa a dalšího jídla byl dostatek. Ale aby na to vše bylo, museli dost tvrdě pracovat. Snad všichni rodiče si přejí, aby se jejich děti měly o něco lépe, než se měli oni a aby dál rozvíjely to, co jim předešlá generace předala, a to jak hmotné statky, tak i duševní vlastnictví. Člověku to nedá, aby neporovnával. Řekla bych, že naše generace si všeho víc vážila, byla skromnější, šetrnější a méně plýtvala. Asi to bylo tím, že jsme nic neměli hned a ledacos nebylo dostupné. Ale respektovali jsme  styl života mladých  a já jsem si uvědomila, že i my jsme mohli nebo měli udělat některé věci při výchově našich dětí jinak a třeba lépe. Vzpomněla jsem si na dobře míněné rady mojí babičky, kterých jsem tenkrát nedbala, protože jsem je považovala za přežité. Kolikrát v životě jsem jí pak dala za pravdu!  Zkušenost je prostě nepřenosná a tak i když mi to někdy dalo hodně přemáhání, držela jsem  se poučky, že radit mladým můžu, jen budu-li o to žádána. Aspoň jsme se vyhnuli zbytečným  generační sporům. A až Lukášek vyroste a sám založí rodinu, bude se historie zase nejspíš opakovat. Tak to prostě chodí.

Sotva jsme se stačili rozhlédnout, z Lukáška vyrostl pořádný Lukáš. Blížil se jeho maturitní ples a my jsme na něj byli pozváni. Tam nám  také představil svoji dívku. Krásnou mladou dámu, se kterou tvořili nádherný pár. Pozorovala jsem ten plesový mumraj, dívala jsem se, jak mladí prožívají předmaturitní euforii, jak tančí, jak se baví, jak se chovají k profesorům, k rodičům, jak se kluci chovají k dívkám. I přesto, že to byl jen malý a specifický vzorek naší mladé generace zachycen při mimořádné příležitosti, jakou maturitní ples bezpochyby je, jsem při tom svém soukromém průzkumu došla k závěru, že to není vůbec špatné. Mládež je téměř stejná, jako jsme byli my, když jsme byli v jejich věku. Jen se hraje jiná hudba a nosí se jiné oblečení a jsou módní jiné účesy. Za nás tedy  nebyl nikdo  tetovaný,  krom osob propuštěných z výkonu trestu, a slovo piercing bylo v té době neznámým pojmem. A umělou kačenčí pusinku také žádná dívka neměla. Ale  naše babičky také kritizovaly to, co se  nám  zdálo normální -  příliš krátké sukně, příliš široké nohavice, výrazné líčení, dlouhé vlasy u chlapců a při hudbě, kterou jsme poslouchali jim vstávaly vlasy hrůzou. To vše se ale dalo změnit, udivuje mě, že dnešní mládež jde do změn, které jsou v mnoha případech nevratné. V tom mají asi jiné uvažování, než jsme měli my.

Mám ale dojem, že obecně podstata mládí zůstala  stejná. Kluci a holky byli stejně rozechvělí, stejně roztržití, stejně blázniví, divocí a nespoutaní jako jsme bývali my. Svět jim leží u nohou. Ani tradice se nijak nezměnily. Po předtančení a poděkování profesorům a rodičům proběhlo šerpování a házení penízků studentům. Přesně jako za nás! Dívala jsem se na tu přehlídku mládí a uvědomila jsem si, že mládí je opravdu krásné  a z našeho hlediska vlastně bezstarostné, jen ti mladí to zatím tak úplně netuší. A mnohdy řeší zbytečnosti, které pro ně zatím nejsou zbytečnostmi. Mnozí bohužel tráví spousty času na mobilu, projíždějí sociální sítě a vůbec si neuvědomují, jak je čas vzácný a že ho lze využít daleko smysluplněji. Ale zase se jednodušeji a rychleji dostanou k informacím. V tomto ohledu to měla „stará“ generace, do které patřím už i já,  daleko těžší. Co jsme museli přečíst knih a ručně opsat stránek, než jsme získali nějaké vědomosti! Díky tomu ale zase máme poměrně široký všeobecný přehled. Vlastně se dá říct, že generace, která se narodila ve 40., 50. a 60. letech měla analogové dětství a mládí a digitální dospělost. Prošla osmi různými desetiletími, zažila dvě různá století a dvě různá tisíciletí a i po roce 2020 jde dál a snaží se orientovat v současném složitém světě. Věda a technika se vyvíjí, pokrok v různých oblastech je přímo ohromující.

Ale nakonec i dnešní starší generace se naučila ovládat nové moderní technologie, mnozí vlastní chytré telefony a chytré hodinky, pracují s počítačem nebo notebookem. Naštěstí jsou mladí ochotní a trpěliví  ji to naučit. Dnešní děti si vůbec nedovedou představit, že by měly černobílou televizi, šňůrový telefon nebo by dokonce chodily telefonovat do telefonní budky. Ale my jsme se zase scházeli venku, domů jsme chodili po setmění, jedli chleba se sádlem a měli respekt k autoritám. Nebylo tolik násilí a šikany, neužívaly se návykové látky v takovém množství jako dnes a nikdo neřešil  LGBTM.  Dnešní mladá generace žije v úplně jiných podmínkách a žije daleko rychleji. Ale řeší stejně jako jsme řešili my vztahové problémy, školu, práci, peníze, bydlení, děti.   Každá generace má  svá specifika, výhody a také překážky,  které bude muset zdolat.

A  jak se tak na ty mladé roztančené dívky a chlapce dívám, říkám si: „Co vás asi v tom dalším životě čeká, jak se budete mít?“ Přála bych ze srdce nejen své dceři, synovi a vnukovi, ale celé nastupující generaci jen to nejlepší. Hlavně, aby byla zdravá, měla všeho dostatek, dýchala zdravý vzduch a jedla zdravé jídlo a měla dostatek prostředků na dobré bydlení, na dobrý život. A aby žila v míru a  ve  zdravém  světě.  Přála bych všem dalším generacím šťastný život plný radosti, tělesné i duševní pohody.

Budete to ona, kdo zase bude předávat zkušenosti svým dětem, bude to ona, kdo se bude starat o generaci odcházející.    

A co bych příští generaci vzkázala?

Pamatujte, že největší bohatství najdete v lidech kolem vás. Nehoňte se proto jen za penězi. Ty vám sice zajistí pohodlí, ale ne naplnění.

Pracujte na sobě. Pokuste se myslet kriticky a nenechte se ovládat emocemi a nenechte sebou manipulovat.

Shánějte si informace, pokud něčemu věříte, ptejte se, proč tomu věříte. Když něco nevíte, pátrejte. A spoléhejte na vlastní mozek, na vlastní úsudek, vše za vás nevyřeší umělá inteligence.

Buďte laskaví, pomáhejte, kde je potřeba, ale ne na svůj úkor.

Udržujte přátelské vztahy s dalšími lidmi, nepodceňujte osobní kontakt. Nebuďte povrchní a uznávejte opravdové hodnoty. Mějte v sobě dostatek pokory.

Žijte v souladu s přírodou, mějte na paměti, že jste stále součástí ekosystému.

Radujte se z maličkostí.

Buďte zodpovědní.

Pokud někdy uděláte chybu, ponaučte se z ní.

Vytvářejte, malujte, stavějte, programujte, objevujte, ať po vás zůstane něco smysluplného. Ať všechny vaše další vynálezy slouží lidem, ať  nepůsobí bolest a  zkázu. Člověk má tvořit, ne bořit.

A jako předchozí generace nám kladla na srdce, abychom nezapomínali a znali historii, buďte i vy zvídaví a hledejte v důvěryhodných zdrojích.

Nezapomínejte na předchozí generace, myslete na generace budoucí.

A pokud budete volit své zástupce, volte lidi inteligentní, čestné, kteří  dodržují své slovo a jsou dobrým příkladem.

Počítejte s tím, že  na světě jsou lidé dobří a lidé zlí. Mějte štěstí na ty dobré a nedovolte zlu vládnout.

Milujte a buďte milováni.