Tento můj krátký příspěvek má trochu zvláštní název, tak trochu nedotáhnutý, ale začnu pěkně od začátku, abyste zažili trošičku toho detektivního napětí.

Na dnes jsem byla domluvena se svojí nejlepší kamarádkou, že si k nim přijdu pro přísady. Její muž je totiž zahradník nebo spíše zahrádkář par excellence, jeho zahrada a hlavně úroda je ohromující. Má štěstí, není na to sám. Miluška opečovává kytičky a Jožka zeleninu. Někdy si to prohodí a zahrada je jedna radost. Samozřejmě se za tou úrodou a krásou skrývá pořádná dřina, však to znáte všichni, kteří jste hrdými majiteli zahrad nebo zahrádek. Všechny sazenice – zeleninu, kytky – si Jožka vypěstuje ze semínek a má toho vždy více než moc. A co myslíte? Přebytek dá k otevřené bráně a lidé si je mohou rozebrat, okurky, salát, papriky, rajčata, dýně, kytky a nic za to nechce. Radost mu udělají vrácené plastové květináče.

Já si k nim pro přísady už více let chodím taky. Alespoň pro ten základ. Teď toho moc nepotřebuji, zahrada po povodni a s přibývajícími léty na mém hřbetě je daleko skromnější než dřív, ale úplně ladem ji přece nenechám.

Vezmu kolo a jedu si pro to zelené potěšení. Cestou se musím ještě zastavit v knihovně a na obecním úřadě. Chci dát kolo do stojanu, ale ten je plný jiných železných ořů. Postavím ho k vývěsce a prásk, kolo spadlo až to zadunělo a já leknutím nadskočila. Z košíku vyletěl batůžek s fotoaparátem, naštěstí spadl do trávy. Připoutám kolo k jakési železné tyčce a jdu si vyřídit, co potřebuji.

Odemknu kolo, potvoru elektrickou, zapnu baterii, navolím rychlost tři a chci šlápnout do pedálů a zjistím, že mám spadlý řetěz. No nazdar, co teď, jsem přesně v půli cesty. Mám se vrátit, ale kdo mi doma ten řetěz pomůže nasadit? Rozhodnu se, že půjdu pro ty přísady a kamarád Jožka mi kolo opraví. V tom mě napadne, že když pedály prošlápnu, možná řetěz naskočí. To byl ale nápad hodný technického anti talenta. Šlápnu, aniž bych si uvědomila, že mám zapnutou baterku.

Řeknu vám, KDYŽ SE SPLAŠÍ ELEKTRO KOLO je to pořádný tanec. Kolo se vzepjalo jako statný hřebec, doslova mi vylétlo z rukou, z košíku stejnou rychlostí vyletěl (už podruhé) batůžek s mobilem a hlavně fotoaparátem. Kolo i batůžek prásklo o asfalt, odletěl kryt zadního světla z baterie a blikačka. Naštěstí nic nejelo. Jen škoda, že to nikdo nenatočil, to by bylo k popukání alespoň pro některé, ne tak pro mě.

Konec dobrý všechno dobré, sazenice mám, kolo chrastí (ale to od povodní pořád), ale jezdí a mobil s fotoaparátem, zdá se, taky ty pády přežily bez úhony.