Byl vůdčí duch českého undergroundu. Za své politické názory byl pětkrát vězněn. Ve vězení nemohl psát. Musel si celou sbírku pamatovat. Přesto se texty před jeho propuštěním dostaly ven ve formě motáků.

Stal se držitelem literární ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a ceny Toma Stopparda za dílo Magorovy labutí písně. Sbírka je považována za vrcholnou ukázku českého undergroundu, která povyšuje vězeňskou zkušenost na umění.

 Pojďte se mnou zavítat do světa básníků: Ivan Martin Jirous též pod přezdívkou Magor /1944-2011/

byl český básník, publicista a výtvarný kritik.

Byl znám spoluprací se skupinou The Plastic People of the Universe.

Magorovy labutí písně

Básně se zrodily ve vězení, z tvrdé zkušenosti věznění a odloučení od rodiny. Dílo vznikalo mezi léty 1981-1985 ve vězení III. výchovně – nápravné skupiny ve Valdicích, v Litoměřicích. Čerpá z vlastní zkušenosti, zmiňuje reálné osobnosti, přátele. V básních cítíme bezmoc, stesk po rodině, chybí kontakt. Samota. Dílo reflektuje krutost totalitního režimu.

Oslovuje svaté. Boha. Kajícnost před Bohem. Obrací se k Panně Marii. V melancholických verších vyjadřuje lítost.

 
A tak vychutnávám si zas

co je to ta vanitas

---

Kdybych to nebral religiózně

bylo by mi zde věru hrozně

 
Oslovuje sv. Huga, patrona nemocných, dětí, jehož atributem je labuť. Ta Huga chránila a bránila. Předpověděla i jeho smrt.

 
V neštěstí se vždycky hbitě

obracím k religiozitě

jak se však trochu zabydlím

tak se zas ani nemodlím

(Přimluvit by se snad měli

světci v nikách na průčelí

se sv. Hugem s labutí

Odpustit můžeš mi jen Ty)

 
Jirous k víře obrací své naděje, vzpomíná na svobodu, myslí na odsouzené přátele. Prostřednictvím proměn počasí a přírody mapuje čas strávený ve vězení. Kontrast drsného prostředí a lyrické obrazy přírody.

Reálný popis prostředí je popsán velmi působivě.

 
Málo je líbezný

svět tady v předpeklí

už i ty divizny

na dvoře odkvetly

        ---

Když ohlédnu se mezi vězni

člověk mi nijak hrdě nezní

spíš rozplizle a trochu vágně

ačkoliv sedím přímo na dně

 

Jirous se v básních vnitřně odhalí. Už to není jen ten nespoutaný Magor, spíš citlivý melancholik.

Den po Panny Marie Nanebevzetí

myslím na Tebe jak Ti je

a co dělají děti

 
Moje lásko – má naděje!

Nic zvláštního neděje se tu

jen večer asi

jak včera na javor v ambitu

přiletí konipasi

          ---

Po mojí levici pokojně usnul vrah

usnuli andělé ve hlohů korunách

a ty už taky spíš které jsem svoji touhu

schovat se pokusil do básně o hlohu

          ---

Poprosím vroucně Marii Pannu

ať ochraňuje Julianu

modlitbu tichou pouštím ze rtů

opatruj Františku a Martu

Básněmi se promítne pokora osamělého člověka. V ten moment se obrací k Bohu a prosí o milost.

Sám tento okamžik popíše slovy: minuly prchavé rozkoše – hlubší nás svírá tíseň.

 O milost Pane Bože prosím

pro všechny pro nás které Tvůj Syn

zachránil svojí smrtí kříže

volám Tě vroucně skrze mříže

Sbírka Magorovy labutí písně je velmi působivá, bohatá na metafory. Je to obraz několika let a upřímná zpověď plná pokory a lásky k ženě, rodině, přátelům, přírodě, vlastně k životu.

Jirous nejčastěji používá sdružený verš – aabb.

 

Zdroje: Ivan Martin Jirous: Magorovy labutí písně

            cs.wikipedia.org