Tahle země není jenom pro mladý
Můj svět
Seniorský den je vlastně normální den
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když jsem chodil do práce, snil jsem o tom, jak to bude, až nebudu muset pracovat a budu si jenom užívat.
Nabídnout a přijmout pomoc. Zkouška, kterou zvládne málokdo
Nechci, aby mě lidi viděli bezmocného na vozíku. Nedovedu si představit, že mě uvidí cizí osoby nahou. Nesnesu, aby mi někdo pomáhal s umýváním. To často říkají lidé, kterým ubývá sil. Nesmysly, reagují mladí, kteří si takové pocity zatím nedovedou představit.
Neděle
Neděle bývala pro mne vždy zvláštním dnem. Když si člověk za mlada v potu tváře vydělával na chléb svůj vezdejší, těšil se obvykle na ten poslední den, kdy nemusel být odkázaný na budík, ale mohl se v posteli klidně obrátit na druhou stranu a vychutnávat si to blažené nicnedělání.
FEJETON: Splatit dluhy z časů nezralých
„Koukejte, co jsem sehnal,“ vykřikuje Standa a s pohledem žhnoucím vášní vytahuje z batůžku umělohmotný parníček. „Jako harant jsem přesně po takovýmhle toužil a záviděl jsem ho bráchanci Kubovi. Já měl sice do vany plovacího krokodýla, žábu, kachničku, ale parníček mi naši nikdy nekoupili.“
Glosa o brýlích
Nevím, jak komu, ale mně dělají moje brýle naschvály, snad již od těch dob, kdy jsem je začala…
Příběh jedné fotografie
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před více než sto lety. Je to nejstarší a také největší snímek z mého papírového fotografického archivu. Předala mi ho moje maminka před mnoha lety, abych o něj pečovala jako o rodinnou památku.
Můj seniorský den aneb stáří
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a babičkou na Vinohradech u Riegrových sadů v Praze 2. Byla to poslední ulice na Vinohradech, za námi už byl Žižkov. Nakupovat jsme chodili všichni na Žižkov, obchody byly v blízkosti našeho bydliště.
Kdo řídí můj život? Náhoda!
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či jen bohapusté náhody, ale při čtení této výzvy, zadání či námětu k zamyšlení či rekapitulaci nebo hodnocení života jsem se nejprve zasmála, svůj život si přeci řídíme sami, tak jaképak „míní – mění“.
Můj seniorský den
Zamýšlím se, jak prožívám ten svůj volný seniorský den. Co dělám, měla bych a co nedělám, na co se…
Šedesátníci a starší byli dříve opomíjení, nyní se jim všelijak nadbíhá
Politici, tvůrci reklamních kampaní, obchodníci, novináři, ti všichni se nyní zajímají o lidi v seniorském věku. Je to výrazná a pozoruhodná změna oproti situaci, která tady byly před deseti a více lety. Tehdy byli v centru pozornosti výhradně mladí lidé.
Některé prohřešky proti českému jazyku by měly být trestným činem
„Budeme se zúčastnit předvádění těch nových aut a budu apoštolovat prevenci,“ pravil muž a žena doplnila: „Kdyby jsme měli ty peníze, tak by jsme mohli zasmlouvat dobrou cenu. Je draho, je to dynamický preissing. Ale, když jsem todle pozorovala, tak ty auta jely hodně rychle a to červený mělo nízkou výšku, a to je velká drobnost.“
FEJETON: Tu bagetu holubům dolámu!
Vím stoprocentně, že na rozdíl od Jiříka z pohádky Zlatovláska jsem žádného kouzelného hada nesnědl, tak proč najednou rozumím tomu, co si říkají ti dva holubi, kteří právě přihopkali k mé lavičce? „Tady je to na prd, kamaráde, ten nám nic nehodí. Je to nenažranec, to já poznám.“
Člověk míní, život mění: Těžká jsou rána důchodců
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační rána, kdy nebudu muset vstávat po zazvonění budíku, toho hrozného, nepřítele, který dříve každé ráno nekompromisně hulákal na nočním stolku, dokud mě, na pokraji infarktu, nevyhnal z postele.
Babičko, proč se ti dva páni pusinkují?
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je to v mnoha případech velké poděkování našich dětí za to, že jsme je navzdory lákadlu líného snobismu a konzumního nadbytku neobrali o touhu mít své vlastní děti žijící v rodině, která je o mámě a tátovi, o babičce a dědečkovi, o pejskovi a kočičce, o výletech, o písničkách i nekonečném povídání.
Kdybych tak na sobě mohl změnit jedinou věc!
Zajímavá otázka. Objevil jsem ji, stejně, jako mnoho jiných, již před časem v přehledu dotazníkových otázek francouzského esejisty a romanopisce Marcela Prousta. Už jsem o tomto dotazníku psal ve své minulé knize Prostě jen tak žít. A proto jen stručně.
Doporučujeme
Články z Drbna.cz
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
