Téma: vnoučata
Horní Bečva je naše oblíbená lokalita. Nad přehradou je sjezdovka Rališka, kam jsme často jezdili s našimi vnuky na zimní lyžačku.
Marie Měchurová
Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsme poprvé spatřili našeho vnoučka. Naše ještě unavená a porodem vyčerpaná dcera ho držela v náručí a šťastně se usmívala.
Angličtina, judo, hokej, klavír, tanec, o víkendu výlety a návštěvy zábavních parků. Většina současných dětí má život rozplánovaný. Nechte je trochu nudit, říkají často prarodiče. Je jiná doba, oponují rodiče.
Je tomu už pár let od doby co z „Daleké ciziny“ přijeli mladí s malou vnučkou, naposledy viděnou jako spící mimino. Z pohledu dítěte to však představuje nekonečně dlouhý kus života. A z dospělého pohledu zase nekritický obdiv a láskyplná snaha vyhovět ve všem, jak jen člověk dokáže.
Vnoučkovi se nějak leskla očička, kašlal, smrkal. Pro jistotu mu změřím teplotu. Přináším bezdotykový teploměr. Přikládám k čelíčku, mačkám. Nic. Znovu. Nic. Asi baterie. Otevřu přihrádku - skutečně. Ovšem vytekla. Takže teploměr nefunguje ani po vyčištění a vložení nové baterie.
