Kdysi dávno, když jsem teprve dospělý rozum brala, objevila jsem doma román Ztracený ráj od Jiřího Karáska ze Lvovic. A přečetla na jeden zátah.

Lehce autobiografický příběh ze starého Smíchova a Malé Strany mě úplně pohltil. Poprvé jsem se v literatuře setkala s náznakem homosexuality. Na dobu autora a svým způsobem i mou, náznakem hodně zřetelným. A jelikož se u nás o knihách vždycky mluvilo, přišel táta nejen s doplňujícími informacemi, ale i  s veselou historkou. O té později. 

(Fotografie: Šárka Bayerová)

Jiří Karásek ze Lvovic byl český básník a kritik, o kterém se nikdy moc neučilo. Byl hlavním představitelem české dekadence. Ve vlastním literárním časopise Moderní revue uveřejňoval hlavně francouzskou a českou dekadentní tvorbu. A byl homosexuál, s čímž se nikdy netajil. Měl se rád takový, jaký byl.

Spisovatel se narodil roku 1871 na pražském Smíchově a vystudoval Malostranské gymnázium. Pár semestrů  se pokoušel o bohoslovecké studium, ale jeho parketa to nebyla. Začal psát. A aby měl z čeho žít, pracoval jako poštovní úředník. Už zmíněnou Moderní revui založili s Arnoštem Procházkou v roce 1894.

Velmi osobité přátelství pojilo Karáska s malířem Janem Zrzavým, který se ve své tvorbě často inspiroval jeho texty a věnoval spisovateli mnoho svých děl. 

p

Portrét Jiřího Karáska ze Lvovic, 1930, neznámý autor, (volné dílo, Wikipedie)

Jak se jmenoval občanským jménem se dodnes tak nějak neví. Možná Josef nebo Jiří Antonín Karásek. A přídomek „ze Lvovic“? U dekadentů frčel aristokratický původ. A tak si básník vytvořil legendu, že je potomkem hvězdáře a matematika ze 16. století - Cypriána Karáska Lvovického ze Lvovic.

Karáskovy verše vždycky šokovaly. Byly mystické, morbidní, nadupané erotikou, narcismem a okultismem. Jeho sbírku Sodoma (1895) cenzura zakázala. Mohla být vydána až o deset let později - po interpelaci sociálně demokratického poslance Josefa Hybeše ve vídeňském parlamentu. Tehdy ještě politici řešili literaturu…

Později byl Jiří Karásek jmenován ředitelem knihovny Ministerstva pošt a ředitelem Poštovního muzea a archivu. Perfektní uspořádání sbírek dnešního Poštovního muzea je hlavně jeho dílem. 

Objev z antikvariátu. Vlastnoruční věnování v jedné z mých knih. Spisovatelku Růženu Jesenskou Karásek velmi obdivoval. Apropos - šlo o tetu Mileny Jesenské, novinářky, spisovatelky a přítelkyně Franze Kafky (Fotografie: Š. Bayerová)

Karásek ze Lvovic byl také vášnivý sběratel s citlivým vkusem. Po celý svůj dlouhý život shromažďoval umělecká díla - obrazy, sochy, grafiku a vzácné tisky pro svou obrovskou knihovnu. V roce 1922 věnoval celou svou sbírku Československé obci sokolské s podmínkou, že bude jejím správcem až do své smrti. Tzv. Karáskova sbírka byla uložena v Tyršově domě a čas od času bývala tématickými expozicemi zpřístupněna veřejnosti. A na jednu takovou výstavu se kdysi, pár let po válce, vypravili moji rodiče. Moje starší sestra byla tehdy sotva roční a neměl ji kdo hlídat. A tak ji vzali s sebou.

Zmíněnou výstavu otvíral jakýsi historik odbornou přednáškou. Ségra se při ní asi nudila, a tak občas vydávala zvuky typu „...mňmňmň....gagaga...“ a podobně. Nebrečela, nekřičela, jen si tak brumlala. Táta ji držel na ruce, snažil se o ticho, ale to víte, mimino... Až jeden lehce hysterický pán ztratil nervy a zařval do přednášky: "Nemůžete s tím dítětem něco udělat, aby konečně zmlklo?“. A jelikož náš táta byl vždycky veselá kopa se sklony k dekadenci (nakonec i proto na zmíněné výstavě byl), odvětil: "Můžete jít kousek stranou? Já s ní hned praštím o zem…"

Oslovený nervóza uskočil (zřejmě pro všechny případy), lidé zírali a přednášející se na chvíli odmlčel. V rohu místnosti se ozval tlumený smích, který vyprovokoval další chichotání. Smál se upravený pán v letech, který tam seděl na židli a vypadal jak elegantní galeriový dozor. Když přednáška skončila, "hlídač" vstal a šel k našim. Pořád s pobaveným úsměvem.  A povídá:  "Moc se mi líbilo, jak jste toho chlapa utřel. Máte krásnou holčičku. Dovolte, abych se vám představil - jsem Jiří Karásek ze Lvovic." Naši šli mírně do kolen. Do reality přešli naprosto volně. Dostalo se jim totiž toho nejfundovanějšího průvodce výstavou...

Jiří Karásek ze Lvovic zemřel na zápal plic tři roky po setkání s mými rodiči. Přesně před 75 lety, 5. března roku 1951.

My už máme to štěstí, že si jeho vzácnou sbírku můžeme prohlédnout dokonce z domova. Ve Virtuální galerii Jiřího Karáska ze Lvovic (na webu Památníku národního pisemnictví). Takže se na něj nezapomnělo. Na dekadentního básníka, romanopisce, sběratele a muže, který některé pohoršoval svým způsobem života a tvorby. A pro mne navždycky i na elegantního pána, který se uměl smát…

Fakta: Čeští spisovatelé z přelomu 19. a 20. století; Autorský kolektiv Z. Pešata; Československý spisovatel, Praha 1972