Tahle země není jenom pro mladý
Rodina
Jak jsem byl žebrákem
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska pojedeš sám. Ne, abys na něco zapomněl jako minule, jinak nebudu mít z čeho uvařit oběd a budeš se muset spokojit s krupičnou kaší.“
Vzkaz příští generaci
Co bych vzkázala příštím generacím? Bylo by krásné, kdyby jedna generace mohla jednoduše té další předat své zkušenosti, rady nebo alespoň vzkazy. Obávám se, že to tak nefunguje.
Ztráty, prohry, vítězství
Prožívám nejhorší období svého života. Ztratila jsem sestru. Ještě dříve jsem ztratila oba rodiče. Ale ti odešli přirozeným způsobem. Sestra si vzala život.
Táňa (59 let): Odmítli jsme letos v létě dětem hlídat zvířata. V rodině je zle
Syn koupil dětem psa, dcera morčata, další dcera má dvě kočky. Každé léto se opakuje stejná situace. Všichni čekají, že se o ně s manželem postaráme, zatímco oni budou cestovat. Poprvé jsme odmítli. A nastal problém.
Tatínkovo vyprávění aneb příběhy řidiče autobusu
Na příběhy z tatínkova vyprávění mě přivedl jeden zákazník. Jednoho chladného dne se zastavil na zmrzlinu a jako vždy jsme si při jeho konzumaci zmrzliny povídali.
Jak jsem se zamilovala...
Můj bože, jak já ho milovala. To se vůbec nedalo k ničemu před tím přirovnat. Od první chvíle, kdy…
Blanka (69 let): Všichni o mámu chtěli pečovat. Nebo spíš o její peníze?
Maminka těžce onemocněla. Mrtvice v souběhu s dřívějšími zdravotními potížemi na ní zanechala následky. Mluvila s obtížemi, ochrnula na polovinu těla, přestala chodit, nebyla soběstačná. A před námi se objevila otázka – kdo se postará?
Tak trochu jako ve středověku
I v dnešní době se to může stát. Prostě jsou mezi námi někteří neposkvrnění. Nebo chcete-li nepolíbení informačním tokem.
O tom, jak se máma vyučila prodavačkou a navštívil ji důstojník SS
Maminka se narodila v roce 1916 a bylo o 16 let mladší než tatínek. Bydlela v malém městečku v polochudé rodině, dnes známém z natáčení filmu Všichni dobří rodáci.
Válečné útržky z velkého města i malé vesnice
Každé léto trávíme na chalupě u babičky a dědy. V horkých letních dnech často sedáváme ve stínu pod velikým, letitým ořechem a povídáme si o všem možném, o svých zážitcích, nápadech, vzpomínkách i představách a občas také babička a děda porovnávají dnešní dobu s dobou, kdy byli mladí.
Moji (pra)rodiče vyprávějí: Vyvzdorovaný sňatek
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě. Ještě její sestru Blážu. Hanka a Bláža bydlely spolu s dalšími čtyřmi sourozenci v prostorné vile s rozlehlou zahradou v Plzni. Hanka zůstala v Plzni a Bláža žila v Praze.
Husa a čepice
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a ornamenty na římsách stál na klidném předměstí Českých Budějovic. Navzdory předjaří válečného roku 1945 v něm vládla mírumilovná atmosféra.
Z vyprávění našich rodičů: Třináctá komnata mého tatínka
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy zvaném Protektorátu Čech a Moravy, v malém městečku na Kolínsku. Moji rodiče už nebyli nejmladší – mamince bylo 35 let a tatínkovi dokonce 45 let. Oba měli za sebou jiná manželství, tatínek byl už tehdy 2x vdovcem.
Tenkrát ve Studnicích u Hlinska
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do rodného kraje své maminky a tatínka, tedy naší babičky a dědečka. Babička se narodila v Jasném Poli a dědeček ve Studnici, blízko Hlinska v Čechách. Pak se přestěhovali do Prahy a vzpomínky zůstaly jen ve vyprávěních.
Doporučujeme
Články z Drbna.cz
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
