To, co zbývá

To, co zbývá
uneseme oba dva
lehce
po našem pětiletém milování.
Jenom žádné loučení,
žádný sentiment.
Vzpomínky setřepeš
jako prach ze skříně
a pak zavřeš dveře
úplně obyčejně
jako už tolikrát
a navždycky.
Asi už stárnu,
protože vůbec nebrečím,
i přesto,
že tě stále miluji.

Jsem vůbec ještě romantik,
když mě v tuhle chvíli napadá,
že mám plnou koupelnu prádla?