Pivní čtvrtek se už stal nedílnou součástí plánování čtvrtečního odpoledne. Alespoň tedy u aktivní skupiny íčkařů, jejíž domovinou je Praha nebo jsou ochotni slevit ze svého domácího pohodlí a za využití všech možných dopravních prostředků si přijet povyprávět, potlachat, poklábosit, zaklevetit si - račte si vybrat dle libosti. Ale hlavně se zasmát a mít radost z toho prostého faktu, že se poznali díky portálu i60, že se setkávat chtějí a je jim spolu u jednoho stolu dobře. První pivní čtvrtek svolala Ája - tuším tak před rokem? - a tento zvyk se ujal a jede na plné pecky.
Se čtvrtkem 20. října 2016 jsem měla docela jiné úmysly. Napsala mi však Eva moravská, že si pohrává s myšlenkou vypravit se zase jednou do Prahy. No, když ona přijede na otočku z takové dálky, tak to já bych u toho neměla chybět.
Sešly jsme se na vltavském nábřeží v Tančícím domě. Eva už měla Retro výstavu prošlápnutou, takže já jsem se rozhodla bez ní obejít. Výtah nás vyplivl v 7. patře Tančícího domu, kde je pod zdobnou kopulí vyhlídková plošinka. Vstup na terasu není zadarmo. Otevření příslušných dveří a pokoukáníčko hezky svrchu na Prahu stojí rovnou stovku. To však neplatí v případě kavárenské konzumace. Ta tedy byla jasnou volbou. Okouzleně jsme spočinuly na měkkých polštářích a se šálky v rukou se dívaly zleva doprava a hned zase zpátky. A věřte, že i ty Hradčany od rozcuchané hlavy Tančícího domu vypadají docela jinak než z matičky země. I počasí k nám bylo milé a jen kvůli nám nadělalo díry v mracích.
Přešly jsme pak přes most a toulaly se chvíli po druhé straně Vltavy a dívaly se s očima dokořán. Jako pravé turistky. Po Karlově mostě jsme se vrátily na Staré Město a loudavě jsme se vydaly vstříc kavárně Slavia naproti Národnímu divadlu.
Však za jejími okny už jsme viděly dvě známé hlavičky a počet dorazivších íčkařů, tedy tentokrát výhradně íčkařek, se pak ustálil na čísle sedm. Daly jsme si nějaké ty dobroty a s lehčí peněženkou, avšak bohatší o radost z dalšího setkání, jsme se za soumraku zase začaly rozjíždět do svých domovů. Tedy jižně od Brna, do Písku, Poděbrad a Roudnice nad Labem - místní převahu rozhodně neměly.
Byl tak pěkný večer, že jsem si zopakovala krátkou procházku po nábřeží a rozhodla se nezalézt "do díry", ale prošla jsem se hezky pěšky až na Florenc.
Nakonec se tak trochu omlouvám, protože většina fotek není z kavárny. Tam je tak zatraceně nepěkné světlo, že nám to na nich fakt neslušelo, tak jsem vybrala něco z trochu jiného soudku.
