Začátek sedmdesátých let minulého století. Vydali jsme se s naší partou mladých kamarádů na vandr. Nechyběly samozřejmě ani dívky, které také do naší party vždy patřily. Dohromady nás bylo dvanáct a jako cílové místo jsme si vybrali kemp Velké Dářko na Vysočině.
Dvě kytary jsme pochopitelně vzali s sebou a náš písňový repertoár byl předem jasný. Zlatá šedesátá léta s jejich kouzelnou muzikou a mimo jiné ovlivněni rokem 1968, samozřejmě také písně Karla Kryla. Rekreantů bylo v dané lokalitě více než dost a místa k utáboření již poměrně málo. Hodnou chvíli jsme vhodné místo neúspěšně hledali a stále se nemohli s konečnou platností rozhodnout, a tak nakonec jsme si tedy k našemu utáboření v rámci rčení "Pod svícnem je největší tma" vybrali místo jenom kousek pod provizorní žlutobílou dřevěnou budkou s nápisem VB, která zde byla zřejmě umístěna jen v turistické sezóně. Tam se ještě volné místečko našlo.
Počasí ten týden nám moc nepřálo, bylo poměrně chladno, často přeprchalo a koupání v rybníce z toho důvodu bylo méně než se původně plánovalo. O to víc se sedělo u ohně a ještě častěji v hospodě na kryté terase s kytarou. Většinou se k nám přidala ještě jedna větší parta ze severní Moravy, pivo teklo proudem, rum byl vykoupen v mnoha okolních stáncích a bývalo řádně veselo. Když těsně před dvaadvacátou hodinou zavřeli hospodu, neboť v rekreační oblasti musel být dodržován noční klid, přesunuli jsme se pochopitelně k našemu tábořišti a ještě dále pokračovali v zábavě. Zpívalo se, hrálo, půlnoc se blížila, do ticha noci znělo Krylovo "tak vás tu máme bratři vnuci Stalinovi" - a hle, ve vedlejším křoví zablikala baterka a kde se vzala, tu se vzala hlídka VB.
Jak se dalo očekávat, byli jsme samozřejmě upozorněni, že je již dávno po dvaadvacáté hodině a tudíž noční klid, který my si troufáme naším zpěvem rušit. Následovalo též sdělení od jednoho mladého příslušníka VB, že jestli nám může doporučit, abychom změnili repertoár. Bylo to řečeno velmi slušně a jen tak mírně jakoby mimochodem a bylo v té situaci překvapující, že nám to bylo pouze doporučeno. Vysvětlení bylo možno naleznout hned následující podvečer, kdy jsme seděli ve velkém počtu opět na terase restaurace, veselo bylo, zpívalo se, popíjelo, najednou se objevil nějaký mladý muž s harmonikou, jestli může mezi nás. My v něm hned poznali onoho příslušníka VB, tentokrát v civilu a ve svém volnu se přišel pobavit s námi. I takové výjimky se naštěstí tehdy našly.
