S přítelem jsme dostali od jeho dcery jako vánoční dárek dva poukazy na výlet lodí do saských lázní Kurort Rathen. Cestu jsme podnikli ale až v polovině července, abychom si užili krásného počasí a mohli si vše vychutnat posezením na otevřené palubě výletní lodě.
Z Plzně jsme vyjeli již den předem a ubytovali se v hostelu "Děčín" v Děčíně. Hostel je v blízkosti vlakového nádraží.Prohlédli jsme si tak i pamětihodnosti Děčína.a ráno nastoupili v děčínském přístavu na parník "Bohemia" patřící "Labské plavební společnosti". Loď vyplula přesně v 9.00 hodin a její první zastávka byla v Hřensku. V Rathenu jsme přistáli podle plavebního řádu v 11.40 hod. a to už jsme měli za sebou kromě nějakého pití i dobrý oběd skládající se z polévky, hlavního jídla a dezertu. V Rathenu vystoupilo cca 20 osob a zbytek pokračoval do Drážďan..
Před mohutným skalním masivem Basteie - bezprostředně na břehu Labe leží Kurort Rathen. V roce 1261 prvně zmíněná obec má dnes sotva 500 obyvatel. Kvůli své kráse, klidné poloze a odpočinkovému charakteru se stala jednou z nejnavštěvovanějších obcí labských pískovcových skal. Kurort Rathen díky řece Labi je rozdělen na dvě části Oberrathen a Niederrathen. O spojení mezi nimi se stará historický přívoz. Přívozní loď je chráněnou památkou a jezdí podle toho, kolik zájemců je na jedné či druhé straně Labe.
Od přívozu jsme se vydali s mapkou, kterou jsme obdrželi od delegáta na horskou túru, jejímž cílem byla skalní výhlídka Bastei s torzy historického hradu a zbytky opevnění. Bastei je nejstarším a snad i nejvýznamnějším turistickým centrem v přední části Saského Švýcarska.. Aby se tam člověk z Rathenu dostal, musí použít své vlastní nohy. Já jsem si původně myslela, že se budu procházet jen po ulicích lázeňského městečka a k tomu jsem měla i obutí. Své klasické volné sandálky (asi jako na Radhošti). Cesta na vrchol Bastei vede prudkým stoupáním s více než osmi sty schody. Později jsem zjistila, že z druhé strany tam ale vede silnice a pendlují tam autobusy z Bad Schandau. Cesta zpět byla o to horší, že začalo poprchávat, a tak jsem se zapotila strachem i cestou dolů.
Zpět do Děčína jsme měli odplout v 17.30 hod., ale naše "Bohemia" měla cca 45 minut zpoždění. Turisté, kteří cestovali z Prahy, byli už netrpěliví, protože poslední rychlík z Děčína jim měl jet ve 22.00 hod. Kapitán ale všechny ubezpečil, že vše stihnou. V Hřensku na ně čekal autobus, který ujede cestu do Děčína za 20 minut. Lodí to trvá hodinu. Zpoždění bylo způsobeno tím, že zpět se pluje proti proudu Labe a navíc byl nízký stav vody..Na lodi jsme měli opět dobrou večeři, pak malý ovocný a zákuskový raut. Do Děčína jsme přijeli až ve 22.00 hod místo plánovaných 21.00 hod. My jsme měli zajištěné ubytování i na druhou noc, protože v Praze nám nenavazoval na Plzeň vlak..Tak jsme po snídani odjeli rychlíkem z Děčína přes Prahu do Plzně. Výlet se nám vydařil, počasí až na malou přeháňku bylo celkem příznivé.
Posádka výletní lodi byla velmi příjemná a plně se nám věnovala. Pokud byste plavbu chtěli podniknout, mám jednu radu - nejezděte až do Drážďan. Turisté, kteří tam až jeli, si stěžovali, že měli velmi málo času na prohlídku města - cca 1,5 hodiny. Někteří dokonce ani z lodi nevystupovali. My jsme měli oproti tomu času dostatek. Tak bylo možno si nejen prohlédnout Bastei, ale i jít na jezero Amselsee, které se nachází na cestě k Basteji. Je přibližně 500m dlouhé a vzniklo v roce 1934 postavením přehrady na "Zeleném potoku". Sloužilo tehdy k výrobě ledu a k chovu ryb.
.
