Mukov leží na úpatí hory Hradišťany, po Milešovce druhá nejvyšší. Dominantou obce je krásný barokní kostel svatého Prokopa a pod ním opravená socha téhož světce. V padesátých letech minulého století socha byla odstraněna a použita do základů družstevní váhy. V roce 2008 bylo torzo sochy vykopáno a opraveno. Socha stojí opět na svém místě. Pod kostelem je pomník americkým letcům, kteří byli v těchto místech za II.světové války sestřeleni. Hezká upravená vesnička.
Pokračovali jsme do vesnice Červený Újezd. Vlezla jsem na místa bývalého uprchlického tábora, pak tam byl pobyt lidí ztroskotanců, ghetto bylo též zrušeno, nyní jsou zde zchátralé stavby. Tísnivý pocit, pryč z toho místa, zatíženého neblahou minulostí. Na návsi nějaký křížek a pomníček a pár baráčků. Opět jsou zde následky vystěhování Němců.
Pak už jsme zajeli z okresu teplického do okresu lounského a navštívili vesničku Řisuty. Hezká upravená víska, jistě opět hodně chatařů, stálých obyvatel je tu málo. Zaujal mě kostel svatého Bernarda, který prošel na počátku 18 století barokní úpravou. Kostel doznal zkázy po roce 1945, kdy byli odsunuti Němci. V součásné době se vytvořil spolek pro záchranu kostela a už se prý dějí první krůčky. Potkali jsme starou paní s kárkou dříví, která nám ochotně ukázala sbírku minerálů na své zahradě. Ta paní nesmírně vitální, v domě žije sama, opečovává zahradu, králíky, jezdí s dcerou po Středohoří. Vysekla jsem jí poklonu.
Pak na zpáteční cestě jsem ještě vyfotila opravovaný kostel svatého Jakuba Apoštola v obci Mrzlice. Opět nadšenci, včetně spolupráce s německými potomky původních obyvatel, se pouštějí do rozsáhlé rekonstrukce.
Okolo vesniček spousta zemědělské půdy, jabloňové sady, vše tak typické pro naše středohoří. Znovu a znovu jsem tou přírodní krásou uchvácena.
