Mé nejoblíbenější zvíře? Zjistila jsem, že je to pro mne velice obtížný úkol. Začnu teda tím, co nebo spíš koho ze zvířecí říše opravdu nemusím, koho fakt nesnáším a nemám ráda.
Hady. https://www.i60.cz/clanek/detail/14623/ofidofobie
Potkany, krysy, nutrie. A taky myši. A šváby. A … raději stačí.
V zoologické zahradě obdivuji především žirafy a antilopy. Ale s těmi se potkám jen málokdy.
Na svých toulkách jesenickou přírodou jsem měla mnohokrát štěstí potkat srnce nebo srnu. Je to nádherný zážitek, a pokud máte to štěstí, že vás zvíře nechá přijít docela blízko, je to prostě úžasné. Srny mají krásné velké oči, které na vás upírají sice s nedůvěrou, ale dokáží s člověkem navázat oční kontakt. Nedýcháte a jen tiše našlapujete pokud se srna pase, jak zvedne hlavu - zmrznete na místě. A tak se posouváte krok za krokem, potichu, bez dechu.
Ano, srna jednoznačně patří k mým nejoblíbenějším zvířatům. Možná i proto, že se čas od času nechá mnou pěkně vyfotografovat.
A co takhle ptáci? V ptačí říši zřejmě nemám vyloženého neoblíbence. Mám je ráda všechny pro tu jejich ostražitost, schopnost vznést se do výše mávnutím křídel, tajemnost. Ano, jsou pro mě tajemní. Takový čáp urazí stovky, možná i tisíce kilometrů, aby přistál na komíně staré pekárny. Chleba už mu tam dávno vonět nemůže.
Už týden lovím záběr malého bleskurychlého ptáčka – červenky obecné. Co to dá číhání, upínání zraku do větví stromů a zaostřím – a frnk, v záběru je jen prázdná větvička. Nezlobím se, jen si říkám, tak příště, milá moje.
Mezi mé nejoblíbenější ptáky určitě patří labutě. Labutě velké, jež hnízdí už roky na mém oblíbeném Zlatém jezeře ve Zlatých Horách a třeba tuto neslanou nemastnou zimu ani neodlétly přezimovat jinam. Labuť je moje velká favoritka.
Jsou to tak krásní a vznešení ptáci. A jsou tak fotogeničtí. Načechrají svá peříčka a kolíbají se na modré hladině jezera, blíž a ještě blíž ke břehu. Stojím v úžasu a mačkám spoušť a modlím se, aby alespoň jedna fotka byla z těch „ách“! Někdy se to podaří, velkou roli zde hraje světlo, které se odráží od hladiny, a nebo chcete-li to pověstné fotografické „Dobré světlo.“
Je mnoho opeřenců, kteří mi neustále unikají – ledňáček říční a nebo obyčejně neobyčejná sojka obecná, kříčící a žalující ve větvích stromů. Ale ano, už se mi je podařilo vyfotografovat, ale pořád to není ono.
Letos jsem měla štěstí, alespoň já to za štěstí považuji, vyfotila jsem, sice docela z dálky, dva jeřáby popelavé.
Ve výčtu svých zvířecích oblíbenců bych mohla pokračovat hodně dlouho.
Třeba volavka popelavá, žlůna šedá, veverka obecná, liška obecná …
Já vím, že to není žádná exotika, ale přiznám se, že mám raději zvířata, která mohu potkat na svých každodenních toulkách.
Pojďte se na některá podívat do mé galerie.
