Vzdávám hold vodě a vodním pramenům, z nichž se zrodila sláva i léčebná síla našich lázní. Dříve lázně Gräfenberg, dnes Priessnitzovy léčebné lázně, vypínající se nad Frývaldovem, dnešním Jeseníkem.
Na středu 9. září bylo hlášeno počasí přímo letní. Rozhodli jsme se pro malý pohodový výlet. Tentokrát chceme šlapat dolů z Priessnitzových lázní, hezky po staru z Gräfenbergu. Tak pojďte s námi, nebojte se nebudete unaveni.
Autobusem do Jeseníku a dalším spojem nahoru do Priessnitzových lázní. Poté pěšky lesní cestou do České Vsi. Plán je plán, ale chybička se vloudila hned na začátku. Autobus do lázní jel až za hodinu a půl, moje chyba. Idos mě tentokrát zklamal na celé čáře. Pořád mi v PC vyskakovala nějaká nesmyslná informace a nutila mě cosi přijmout. Tak jsem si pořádně nezjistila spojení. Nevadí, to dáme pěšky, nejsme žádné padavky. Přes město jsme opravdu šli pěkně po svých, ale za železničním přejezdem (do lázní ještě 2 km) jsme si stopli auto. Na první manželovo mávnutí. A už jsme byli nahoře.
Vydáváme se na procházku, která má být asi 7 km dlouhá. Jenže to by nesměly být v lese rozesety lázeňské prameny. Díky vydatným letním dešťům všechny prameny zurčí, bublají a klokotají. Stejně tak různé potůčky a potoky. Nádhera. Voda zpívá svou píseň o jesenické krajině, o horách a údolích, o lidech, kteří zde žijí. Šlape se nám krásně, modré nebe nad hlavou, slunce probleskuje mezi chladivým svěžím zeleným listovím. Až jsou na fotkách místo slunce jen vypálené bílé fleky.
U každého pramene u naší cesty se zastavíme, vyšlápneme k němu odbočku, napijeme se, zchladím si bolavé ruce pod tekoucí vodou a šlapu vodu na zážitkovém vodním chodníku (Bezručův pramen). Studená voda mým bolavým končetinám dělá náramně dobře.
Jen jediná věc je pro mě zklamáním. Slibovala jsem si výhledy do krajiny, ale ty se opravdu nekonaly. Kolem cesty jsou vzrostlé listnaté stromy, statné buky, olše, jeřabiny i břízy. Díky za ně. Kochám se se zvednutou hlavou. A na holých úbočích i kolem cesty rostou již zachránci, malé i větší borovice - nálety. Příroda ví, jak na to. A taky potkáme statného koně. Ještě nikdy jsem neviděla smutnějšího koně.
Podél pěkného bezejmenného potoka přicházíme k malebnému, divokému rybníčku a pak dále scházíme do cíle naší cesty.
Cestou i necestou jsme ušli více než 8 kilometrů.
Česká Ves – Řetězárna. Do odjezdu autobusu máme asi hodinu čas, a tak jdeme na zasloužené pivečko do hotelu Zlatý Chlum. Čepuje se zde Bernard. Brrr! Už nikdy více. I když to byla jen desítka, pivo je odporně hořké.
Kozel, Kozel, jedině Kozel!
Připravila jsem pro vás fotogalerii, ale berte to tak, že je to jen a jen dokumentace naší cesty.
A jinak, přijďte někdy pobejt. Jeseníky jsou krásné, fakt! Rádi vás uvidíme.
