V sobotu 24. dubna na sv. Jiřího jsme měli s manželem, na den přesně po padesáti letech, zlatou svatbu. Další týden na 1. máje, na Svátek práce, jsem měla stanovený druhý termín očkování proti koronaviru na výstavišti Floria v Kroměříži, kde je zřízeno velké očkovací centrum. Spojili jsme příjemné s užitečným a podnikli malou "svatební cestu" za krásami tohoto moravského města, které je někdy nazýváno Hanáckými Athénami.
Naše okresní město Kroměříž je vzdáleno od Holešova asi 15km. Vlakem jsme tam byli za necelou půl hodinku. Sváteční ráno bylo pošmourné, ale během dopoledne se z něho vyklubal nádherný jarní den. Očkování jsem měla objednáno na 15.30 hod. Místní dopravu jsme zamítli a vydali jsme se cestou přes řeku Moravu na výstaviště, kde byla povolena prodejní výstava květin a ostatní zeleně. Očkování šlo jako po másle. Využili jsme příležitosti a prohlédli si výstaviště s japonskou výsadbou a některé stánky s květinami a přísadami zeleniny. Ceny byly opravdu "lidové".
Zpáteční cestu jsme zvolili přes nejznámější památky města. Navštívili jsme Květnou zahradu, prošli přes náměstí a zamířili jsme do krásně jarní Podzámecké zahrady, kde se v rozestupech procházeli mladší i starší páry, rodičové s ratolestmi a s pejsky. Na náměstí se prodávala zmrzlina i káva. Jen těch roušek a respirátorů vidět moc nebylo.
Ke Kroměříži mám docela kladný vztah. Poprvé jsem ji navštívila jako patnáctiletá, když mě rodiče samotnou poslali dělat talentové zkoužky na střední pedagogickou školu. Z tělocviku jsem to zvládla, horší to bylo, když jsem zapěla Ój letěla bílá hus... Komise se moc nadějně netvářila a za týden mi přišlo psaní, že jsem nebyla přijata. Odůvodnění znělo: Nevyzpívá udanou tóninu od tónu f. Tak se mým studentským městem stal Zlín a školou Obchodní akademie. Myslím si, že naše školství zas takovu ztrátu neutrpělo. Když jsem byla mladé děvče, tak v mém srdci zanechala stopu i vyhlášená kroměřížská taneční kavárna Haná. Po mateřské dovolené jsem pracovala jako pokladní v jednom podniku a 2x měsíčně jsem za doprovodu ozbrojeného řidiče čerpala hotovost na výplaty v tehdy jediné kroměřížské bance. Před třemi lety (když jsem slavila sedmdesátiny) jsme si s kamarádkami z naší třídy (bylo nás pět) objednaly víkendový pobyt v malém hotýlku na Velkém náměstí, a důkladně prolezly každý kout města. Samozřejmě i pár místních hospůdek a kavárniček. Prohlídka zámku s velkým sálem, kde natáčel Miloš Forman film Amadeus, byla moc hezká a nezapomenutelná. Kdysi dávno jsme navštívili s manželem i muzeum Maxe Švabinského. Když byly děti malé,vyhrála jsem v nějaké soutěži vstupenky na mezinárodní výstavu koček, která se konala v Kroměříži. Bez návštěvy Okresní nemocnice, zdravotních odborníků, mamografu, CT a jiných přístrojů jsem se poslední dobou taky neobešla. Z toho je vidět, že Kroměříž a já jdeme docela dobře dohromady.
Jistě je nás na íčku hodně, kteří toto zajímavé historické město navštívili, a nebo se ho v budoucnu chystají navštívit. Přijeďte k nám na Hanou a nebudete litovat !!
P.S. Na zpáteční cestě jsme se zastavili na našem zámku, kde na nádvoří hrála k poslechu i k tanci country kapela Texas. V arkádách za sklem byla výstava fotografií "Best od Holešov". Fotku tam měla i jedna naše íčkařka Anička P.
