Není divu - jíst mi chutná, příjem by byl, leč výdej poněkud vázne. Už dlouho jsem nikde nebyla a musím přiznat, že výmluvy na počasí neobstojí. Nedá se nic dělat, musím se rozhýbat.
Rozhodla jsem se, že hned druhý den vyrazím do přírody. Naplánovala jsem si trasu, zabalila svačinku a vyrazila. Autobus mě vysadil u Labe v Křešicích a od této chvíle už jsem jen stoupala. První zastávkou byl zdaleka viditelný raně barokní kostel Svaté Trojice na návrší nad obcí Zahořany s volně stojící zvonicí. Kostel je bohužel už od 19. století staticky narušený a není přístupný. Krásnou výzdobu se mi podařilo zahlédnout jen škvírou ve dveřích. Z iniciativy obyvatel Zahořan vznikla veřejná sbírka na záchranu kostela a v minulém roce zazářilo jeho průčelí novou fasádou. Kostel obklopuje malý hřbitůvek se starými náhrobky, svědčícími o původním německém obyvatelstvu.
Od kostela na východ je vidět fotovoltaická elektrárna a za ní se zvedá hlavní cíl mého výletu - Holý vrch. Se svou výškou 302 m nejde o žádný významný kopec, ale spíš o procházku trochu do kopce. Ačkoliv vrch se jmenuje Holý, z velké části ho pokrývá les. Cesta byla pěkně blátivá a jen jsem bezmocně sledovala, jak se mi boty obalují a těžknou. Na první vyvýšenině je posezení s lavičkami a výhledem na kostel, vrch Křemín za ním a vzdálené České středohoří. Viditelnost bohužel nebyla valná a kopečky se daly v oparu spíš jen tušit. Poseděla jsem a poté došla na vrchol s výhledem i k domovu na Říp.
Z Holého vrchu jsem sešla druhou stranou k silnici, pokusila se o trávu očistit boty a vydala se do Encovan. S překvapením jsem zjistila, že tamní léta chátrající zámek se opravuje. Silnička mě vedla dál a v teple, nezvyklém pro 2. leden, jsem s rozepnutou bundou došla do Hrušovan, kde můj první výlet roku 2023 skončil. Na 10 km jsem prošla 4 vesnice, vyšla na návrší s kostelem a přešla celý kopec.
Bezva počin na začátek roku a já vám všem přeji putování rokem 2023 bez nehod!
