Změna je život

Říká se, že změna je život. Takové koření života. Něco na tom rčení je. Život s přiměřenými změnami pak není fádní. Co ale dělat, když je jakákoli změna v nedohlednu.

Třeba v mém oblíbeném Gambáči je to pořád stejné. Stále stejné tváře, stejná atmosféra, stejný hospodský šum. A na dvou televizních obrazovkách jde většinou něco, co mě vůbec nezajímá.

Jenže, nějak je nutné ten den strávit. Kupodivu, v Gambáči mám více nápadů ke psaní než doma v klidu. A ceny jsou tu velmi příznivé. Pokud bych to měl hodnotit, tak je to přece jen pro mne příjemná změna. Pokud mne vůbec nějaká změna nyní potká, jsem rád, když je to změna pozitivní. Toho negativního zažívá člověk v pozdním věku dost. A já posezení v nedalekém Gambáči vnímám docela příjemně.

Místo do Gambáče jsem však dnes vyrazil do města. Potřeboval jsem do knihovny vrátit vypůjčenou knihu. Když už jsem se pak ocitl na náměstí, nedalo mi to a zamířil jsem na sklenku do Anděla. Podloubím profukoval studený vítr, a tak jsem se raději usadil uvnitř kavárny na svém oblíbeném místě.

Obsluhující známá Mongolka se na mne stále usmívá, ale moc práce nemá. Kromě mne tu sedí, totiž, jen dvě ženy. Ty jsou ale venku, protože kouří. Možná kvůli té malé návštěvnosti kavárna tak výrazně zdražila. Nějak musí uživit tu fůru děvčat, která zde střídavě obsluhují.

Popíjím své červené, dívám se ven a obdivuji zejména mladé ženy a dívky, které v tomto, stále nevlídném, čase chodí už hezky vyletněné. Mně byla venku zima i v teplé bundě. Pravda, v mládí jsem nebýval tak zimomřivý.

Přemýšlím přitom o současné fádnosti života. Jedno čínské přísloví říká, že když fouká vítr změn, někteří staví úkryty a jiní větrné mlýny. U mne je to jasné. Preferuji zejména ty větrné mlýny. Ale v případě potřeby dobře poslouží i případný úkryt. Co kdyby?! Život je přece jen plný změn. A ne všechny jsou pozitivní. Jenže, kdo postaví ty správné větrné mlýny?