Oázou klidu uprostřed nádherné přírody, schoulená v překrásné kotlině je rozhodně perlou a ozdobou Drahanské vrchoviny. Členité okolí dává tomuto místu horský charakter a opravené zdejší chalupy jen podtrhují vyjímečnost a krásu tohoto koutu naší země. Nemůže sice nabídnout tulipánově svůdnou a pompézní krajinu - její krása je spíše skromně sedmikrásková.

Tiché lesní potůčky, horské bystřiny, skrytá zalesněná zákoutí a rozsáhlé lesní komplexy s roklinami neujdou pozornosti bystrému pozorovateli. Otevřením penzionu Lada získala malá vesnička Repechy významnou dominantu malebného kraje. 

Před třinácti roky jsem se do této vesničky vydala pěšky. Cestou jsem v lesích objevila dost borůvek i hub, měla bych mnoho krásných záběrů nádherné přírody, ovšem svůj foťáček jsem tehdy neměla s sebou.

Odpoledne byla nad penzionem Lada u dřevěného Honzíkova kříže při 2. výročí jeho smrti sloužena bohoslužba. Honzík - student Jan - obětoval pro záchranu jiného života svůj. Velmi mne tehdy oslovila působivá promluva mladého kněze, který v úvodu všechny vítá při této mši, která je u obyčejného kříže a obyčejného stolu. Říká, jak je to působivé v této nádherné krajině - zde, právě zde vidíme tu krásnou Boží přírodu a můžeme zde slavit bohoslužbu. Dál říká, ano kostely jsou také potřeba, ale v této prosté krajině je všechno i bez zlata daleko působivější.

Každý rok v tento výroční čas je vždy znovu sloužena na Honzíkovu památku bohoslužba. Už tu cestu nezvládnu, a tak bych přece jen chtěla alespoň v myšlenkách si znovu zavzpomínat na tu dobu a přiblížit tuto krajinku několika snímky, které jsem si pořídila později, když jsem tam šla s kamarádkami na turistickou vycházku.