Ilustrační foto: pinterest.com
Jak pokročilý čas jsme stáli proti sobě, jak ticho na dotaz, portréty v nepodobě. Pak jsme se objali, klečíce na kolenou, lásku jsme hledali v náručí zabalenou.
Pak jsme se objali, vyzrálí z kocoviny, lásku jsme skrývali v domnění spoluviny. Pak jsme se objali s pocitem spasitele, lásku jsme vzývali tak trochu nedospěle. Pak jsme se objali, podruhé, do třetice, lásku jsme přijali jak vlastní souřadnice.
Hodnocení článku:
0 hodnocení
SDÍLET
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Podle nadpisu se skoro vždy strefím, která básnířka píše, z které zahrady snů a života utkáte nádherné verše ?
Eva Mužíková
13.1.2015 19:00
Zuzko, obdivuji Tě....
Lidmila Nejedlá
13.1.2015 18:24
Zuzko, to je krásné. Máš pořád takové mladistvé myšlení...
Hana Rypáčková
13.1.2015 18:15
Nesmělá, ale neskrývaná a přijatá láska.Moc hezké.
Já jen tiše a pokorně obdivuji Tvou Múzu.mm
Radovan Cakl
13.1.2015 17:14
Zuzko, četl jsem 2x, a fajn. Pak jsem si vzpomněl na Nedělní chvilku poezie, a zkusil Lukavského. PALEC NAHORU.
Libuše Křapová
13.1.2015 16:53
Báseň od Zuzany je perfektní jako vždy. Jiří L., posílala jsem Vám mail na adresu z internetu, přišel?
Jiří Libánský
13.1.2015 16:37
Dokonalá, jedinečná, procítěná a hluboce poetická báseň. Jako vše od Zuzany.
Zuzko, tvá přirovnání a metafory nemají chybu. Ta spousta variací na stejné téma je také neskutečná. Tvá poetika zřejmě nemá žádné hranice, jsi totiž stále lepší a lepší, i když pro mě už dávno skvělá.
Zdá se mi, že je to návrat do správných souřadnic. To se mi moc líbí, žádný smutek, ale optimistické ladění. Bravo, Zuzko!!!
Jitka Chodorová
13.1.2015 10:37
Tak,to je zase velká paráda,není co dodat,díky Zuzko.