Jsme přece ty a já
Ilustrační foto: FreeDigitalPhotos.net

My nejsme tamti dva,
jsme přece ty a já,
touhy v mé hlavě zvoní
a čas mě nedohoní,
jen vrásek přibývá.

Z nás nikdo nebyl host
a všeho bylo dost,
objetí místo díků,
vyznání na jazyku
a mezi city most.

Dialog, co tu byl,
se v ticho proměnil,
rozpaky v těle dvojím
a já se náhle bojím
společně cizích chvil.

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
1 komentář
Jiří Libánský
V životě se stále něco mění k horšímu to ale nutně není jen z obavou vždycky čekáme na něco, co ještě neznáme třeba se právě něco tvoří co do hloubi se více noří