Téma: rodina
Můj táta byl zvláštní člověk. Byl bych nerad, aby upadl v úplné zapomnění, a proto píšu tyto řádky.
Jan Tkadleček
Karel předal kasu, shodil firemní mundůr a vydal se na cestu domů. Šel pěšky, neměl to daleko a večerní slunko ho příjemně hřálo do zad. Dnes mu zas Martina při doplňování zboží udělala jemný náznak, že by si dala říct.
Tak, jak běží čas a přibývají léta, čím dál tím častěji si vzpomínám na svou ženu. Náš dlouholetý vztah prošel mnoha peripetiemi, které však nikdy nepřesáhly kritický moment. Nic neobvyklého. Víc okolností nás spojovalo, než rozdělovalo. Pevně nás spojilo zejména cestování po světě.
„Výsostné území – tady vládnu já!“ To má žena napsáno nad sporákem v kuchyni a doplněk bytu manžel, jinak neužitečný tvor a spoluobyvatel domácnosti, ten to plně respektuje.
Před nějakou dobou jsme měli v Lidlu, kde pracuji, na prodej sazenice Aksamitníku (afrikánu). Říkal jsem si jako zahrádkář, že bych ho měl koupit. Mělo by se jednat snad o zázrak zeleninové zahrádky. Taková zahradnická "Alpa".
Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsme poprvé spatřili našeho vnoučka. Naše ještě unavená a porodem vyčerpaná dcera ho držela v náručí a šťastně se usmívala.
Když jsem si brala o patnáct let staršího muže, máma mi říkala, že jednou budu litovat, až z něj bude starý dědek. Nelitovala jsem nikdy. Naše manželství bylo krásné. Když zestárl, chtěla jsem mu vrátit vše, co udělal on pro mě.
Jako ještě aktivní učitelka jsem se svých žáků na základní škole, i studentů na gymnáziu, po prázdninách nebo i svátcích či víkendech ptala, jak si je užili. A vždy mne zas a znovu udivovala častá odpověď – byla nuda.
Když jsem začal chodit za Věrou – řečeno jazykem nás pamětníků, když jsem si ji namlouval a věci začínaly nabírat vážnější směr – přišla nevyhnutelná fáze: vstup do rodiny. Člověk najednou nechodí jen za dívkou, ale nastávají první nenápadné otázky od rodičů.
V pátek na svatého Jiří to bude už 55 let, co jsme si řekli své ano a slíbili, že si budeme věrni, a že si budeme oporou v dobách dobrých i zlých. Ten den se na radnici v Hulíně se svatbami roztrhl pytel, byly celkem čtyři.
